We Don”T Deli…

CreepypastyPřeložené creepypasty

AntiblockWritten by:

Po přestěhování do malého města v jižním Michiganu jsem dostal práci jako pokladník v místním obchodě. Po práci jsem vždy šel domů a objednal si malou pizzu.

Tohle byla moje rutina po dobu dvou týdnů, než se to zvrtlo. Zavolal jsem do pizzerie, když tu se ozval nový hlas, který jsem ještě neslyšel, a pak mi odpověděl:

,,Jako obvyklé? Žádný problém. Dodám to za méně než pět minut. “

Samozřejmě, že do pěti minut byla doručena objednávka a bylo to přesně to, co jsem objednával každou noc předtím. Když jsem se snažil dát doručovateli dížko, odmítl a řekl, že to nepotřebuje a že pracuje v pizzerii, aby se občas dostal z domu a pokusil se setkat se s novými lidmi.

To se stalo mou novou rutinou asi na další tři měsíce. Objednal jsem si tu samou pizzu a tentýž chlápek ji doručil vždy ve stejnou dobu. Bylo to pro nás už docela vtipné, jak dobře znal mou rutinu a že vždycky měl přesně to, co jsem potřeboval .

Když jsem se unavil jedením stejné věci každou noc. Cestou domů jsem se zastavil u malé jídelny přes ulici od místa pizzerie a měl příjemnou večeři. Oknem jsem viděl, jak ten můj známý posel opustil pizzerii s krabicí v ruce a mířil si to k mému bloku.

Vrátil jsem se domů později než obvykle a našel jsem pizzu položenou na prahu. Na krabici byla poznámka, která říkala:

,,Propásl jsem vás. Hádám, že mi dáte, co dlužíte až přijdu zítra.”

To mě zmátlo. Vždyť jsem si dnes u nich nic neobjednal, pomyslel jsem si. Zavolal jsem do pizzerie a řekl manažerovi, co jsem našel. Řekl jsem mu o zprávě a že za poslední tři měsíce ke mě chodí ten stejný posvíček, takže to tam musel nechat on.

Tehdy mi manažer řekl něco, co jsem nečekal.

,,Pane, ale my nedoručujeme…”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

error: Alert: Content is protected !!