Tacos De Venado

CreepypastyPřeložené creepypasty

AntiblockWritten by:

Narodil jsem se v Mexiku, můj otec byl kozí farmář a matka tkala koše jenom tak, že jsme mohli mít alespoň dvě jídla denně. Byli jsme velmi chudí a já a moji sourozenci jsme měli smůlu, že jsme se narodili v extrémním počasí, můj nejstarší bratr se narodil v nejchladnějším zimním dni, moje starší sestra v jarní záplavě a já  zase v hustém létě, a přestože 80. léta přinesla světovým občanům pokrok v životní úrovni, zdálo se, že na nás zapomněli v naší malé dvoupokojové chatě. Takže když můj otec slyšel o programu H1-B prostřednictvím mého strýce, dychtivě se přihlásil. Na jaře chodí do práce jako dělník na pepřové a tabákové farmě v Texasu. Práce byla tvrdá, ale plat byl dobrý a byl vždy doma včas na Vánoce, takže si nestěžoval. Šetřil peníze, abychom mohli emigrovat do Spojených států, a tak pracoval od roku 1988 do roku 1991 a uškudlil vše, co mohl. Ujistil se, že není žádná zbytečně utracena penny,a tak na dlouhých zimních autobusových jízdách z farmy do Mexika spal, aby zahnal svůj hlad.Moc často nemluvil o práci, však jednou nám vyprávěl, že jednoho dne, v zimě roku 1989,se mu stalo něco, kvůli čemu nemohl spát.

Autobus se zastavil u malého stánku na tacos. Tacos voněly báječně a všichni z autobusu tvořili dlouhou přímku směrem ke stolu, dychtivě a se slinami u pusy. Muž za malým špinavým pultem byl velmi přátelský, ale otec říkal, že se mu na něm něco nezdálo. Muž dál ještě pálivé, kořeněné maso na čerstvé, horké, moučné tortilly, jakoby byl stroj. Jednou rukou podával tacos a druhou zas bral peníze.

„ Tacos De Venado!”

Zvolal pokaždé. Takže podle názvu by se dalo usoudil,že se jedná o jelení maso.Můj otec moc nechtěl utrácet dva dolary ze svých těžko vydělaných peněz. Naštěstí je můj otec docela netrpělivý a nechtělo se mu stát v dlouhé frontě, a tak se vrátil do autobusu a rychle usnul. V příští zimě se autobus opět zastavil u stánku s tacos, pracovníci a cestující znovu vytvořili dlouhou frontu spolu s ostatními lidmi a těšili se na svoje tacos. Každý rok netrpělivě čekali, až se vrátí ke stánku. Můj otec samozřejmě  vždy zůstal v autobuse. Byl zvyklý na pocit hladu, žil s ním po celou dobu svého dětství a byl zvyklý přežít.Takže znovu spal,snil o velké misce kuřecí polévky od mé matky s horkými kukuřičnými tortily (které jsme si tehdy mohli dovolit). Další jaro znovu odjel, nebyl to dobrý rok, počasí bylo hrozné, takže výnosy byly nízké, farma neměla jinou možnost než nechat dělníky jít domů o měsíc dříve.

Můj otec řekl svým kolegům s nadšením, že letos nemusí jíst své tacos v takové zimě. Muži dychtivě počítali počet mil, kolik jim zbývá k dosažení stánku s tacos.

Tři míle, dvě míle, ještě jedna další, a když už konečně dosáhli místa, kde stával stánek. Nic. Neexistovala známka stánku nebo muže s velkým ocelovým hrncem s lahodným, sladkým jelením masem. Byla tam jen stará žena, která prodávala papier-maché žáby a piňaty. Dělníci požadovali, aby věděli, co se stalo s mužem a s jeleními tacos.

 „ Přesunul se na jiné místo? Otevřel si restauraci? Co se stalo? Co?”

Stará žena zvedla ruku a muži zmlkli.

„ Byl zatčen před dvěma měsíci. Mnoho místních farmářů a různých dalších mužů začalo ve vesnici mizet a policie byla bezradná. Říkali se nějaké pověry, že by s tím mohl mít do činění místní řezník, nebo muž, co prodává tacos, jak ho znáte vy. Policie neměla žádné důkazy, a tak se rozhodli, že půjdou tou cestou, jakou jdou ty pomluvy. To, co viděli je šokavalo, nemohli tomu uvě- ,” byla odříznuta mužem, který se ptal:

„ A co to jelení tacos? Kdy se dostane z vězení,aby je začal vařit a prodávat znovu? ” 

Stará žena se zasmála a řekla:

„ Ne. On dlouho neopustí svojí celu, chlapci. Víte, nebyl ve své vesnici moc oblíbený a venado je přezdívka, kterou dával svých nepřátelům. ” 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

error: Alert: Content is protected !!