Sadie Serenade

CreepypastyPřeložené creepypasty

NautileenWritten by:

Miluju písničky. Nejenom jejich poslouchání, ale taky i zpívání. Většinou patří mezi moje nejoblíbenější od Taylor Swift, Lady Gagy a dalších slavných zpěvaček.

Nicméně se mi před čtyřmi lety stalo něco, co mou lásku k písničkám zničilo… a to trvale.

Byla jsem studentkou na Junction City High School (Teď jsem zrovna na K-State University) a měla jsem tam kamarádku. Její jméno bylo Sadie.

Sadie byla nádherná dívka. Její dlouhé, vlnité vlasy měly zlatavou barvu s černými konečky, oči jí zelenošedě zářily a uši měla takové špičaté, jako elfí.

Vždycky byla ke mně milá. Znaly jsme se od druhé třídy, a od té doby jsme byli velkými přáteli. Sadie uměla nádherně zpívat, jejím velkým snem bylo stát se popovou superstar. Sadie a já jsme byli šikanovány pár let poté, co jsme se poznaly, ale kolem 7. ročníku nás ostatní přeci jen přijali mezi sebe.

Taky mě zvala na přenocovačky, filmy a další zábavné věci pro teenagery. Téměř pokaždé, co jsem k ní přišla, jsem ji zaslechla zpívat od Lady Gagy ❝Applause❞ (což byla její nejoblíbenější písnička)

Sadie byla nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla.

Jenže jeden den onemocněla, a tak jsem byla nucena přežít školu bez ní. Když škola skončila, přišla ke mě skupinka namyšlených, populárních dívek.

Emily, ta nejprotivnější a nejzlejší z nich, mi řekla, že až přijde zítra Sadie do školy, mám ji přede všemi ztrapnit, a ony mi pak budou celý měsíc napovídat při testech.

Samozřejmě jsem tuhle hroznou nabídku ihned odmítla, jenže mi hned na to začala Emily vyhrožovat. Vytáhla fotku, na které jsem byla já a můj přítel Cameron… a líbali jsme se. Tohle se stalo téměř před týdnem, a navíc v mém domě. Ty holky mě snad špehovaly?

S povzdechem a pocitem obrovské lítosti jsem souhlasila.

Říkala jsem si, co asi řeknu po tom všem Sadii, a doufala jsem, že to pochopí.

Další den přišel rychleji, než jsem čekala, a měla jsem dokonale naplánováno, jak Sadii ztrapnit.

Škola měla ten den setkání v tělocvičně, Sadie tam přišla jako poslední. Když vešla do dveří, vylila se na ni plechovka barvy, kterou jsem tam umístila. Snažila jsem se použít nějaký snadno smyvatelný nátěr, jenže se mi to nepovedlo. Učitelé jí přiběhli na pomoc, a studenti se jí vysmívali. Smála jsem se taky, ale falešným smíchem, abych ošálila vedle mě stojící Emily.

Sadie nebyla nikdy v životě víc ztrapněná. S pláčem vyběhla ze školy.

Cítila jsem se naprosto příšerně, provinile a prostě hrozně, nedalo se to ani popsat. Nakonec ale Emily dodržela svůj slib – dala fotku mě a Camerona do skartovačky a pak mi dávala celý měsíc odpovědi na otázky v testech. Tuhle chvíli mě to ale nezajímalo. Měla jsem z toho, co jsem udělal Sadie, zlomené srdce.

Když učitelé rozpustili setkání v tělocvičně, zamířila jsem ke své skříňce a vytáhla mobil. Napsala jsem Sadii, abychom se setkali na našem obvyklém místě (park nedaleko jejího domu, který byl od toho mého vzdálený sedm mil), po škole. Pár minut jsem čekala, než mi odepsala.

❝Dobře.❞

Jakmile škola skončila, spěchala jsem do parku. Když jsem tam doběhla, viděla jsem, že Sadie tam už čekala, zády ke mě na houpačce.

❝Sadie?❞ zavolala jsem na ni, doufal jsem, že se otočí. Vůbec se nepohnula, jen stále seděla jako kámen.

❝Sadie?❞ zavolala jsem znovu. Stále nic.

❝Sadie!❞ zakřičela jsem, ale žádného jiného výsledku jsem se nedomohla. Nic neudělala.

Nechtěla jsem déle čekat, tiše jsem k ní přišla a chytila ji za rameno. Zavřela jsem oči, vlepila mi totiž facku. Po chvíli váhání jsem je zase otevřela. To, co jsem uviděl, me vyděsilo.

Znuděné, šedé oči bez života se setkaly s mými. Ze Sadiiných ztěžka otevřených úst kapala krev. V ruce držela krvavý nůž. Kapičky krve z něj stékaly na zem. V Sadiině hrudi byla rána. Tam, kde mělo být její srdce.

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Sadie se bodla do hrudi!

Brečela jsem. Jen jsem tam stála a asi 10 minut jsem brečela. Pak jsem na ni zase vzhlédla a vyrazila jsem jí nůž z ruky. Ze slepé zuřivosti a žalu jsem Sadii chytila okolo ramen a hodila ji na zem.

❝Co to s tebou sakra je, Sadie?!❞ křičela jsem na ni. ❝Tohles neměla dělat! Ale i tak jsi to udělala, ty malá…❞

Zastavila jsem se. Můj záchvat vzteku mě hodně vyděsil. Začala jsem opět plakat. Přes slzy jsem zvedla Sadiino tělo a nesla ho k domu jejích rodičů. Když jsem jim řekla, co se stalo, začali se nervově hroutit. Vyptávali se mě, co se stalo, a já jim lhala o tom, že jsem ji už takhle našla. Zamlčela jsem jim o trapném žertíku, o noži, kterým se zabila, a o mém výbuchu vzteku.

Ale celkově jsem se cítila naprosto provinile. Celá ta věc byla moje vina! Byla jsem ta, kdo Sadii ztrapnil před celou školou, kvůli komu se pak zabila.

Trvalo mi asi týden, než jsem se z té události alespoň trochu zotavila, nakonec jsem přestala plakat a vrátila jsem se do školy.

Přibližně 3 měsíce po Sadiiné smrti jsem seděla u psacího stolu a dělala domácí úkoly. Dokončila jsem je v 23:30, a chystala jsem se jít spát, jenže jsem usnula hned, jak jsem je dokončila.

Náhle mě vzbudily praskající zvuky vycházející ze spodního patra. Bylo okolo 02:05. Zvedla jsem se od stolu a šel jsem po schodech dolů, abych zjistila, co to bylo.

Když jsem sešla dolů, byla jsem vyděšená a zároveň překvapená.

Ležel tam na podlaze můj nový MP3 přehrávač. Byl ale rozdělený na dvě půlky, a spoustu součástek z něj leželo na zemi. Ale bylo tam ještě neco jiného – krev.

Krev vytékala z polovin MP3 přehrávače, a pár cákanců krve bylo i na podlaze. Přímo u střepů byl papír s kouskem notové osnovy a vedle bylo krví napsáno ❝Serenade❞.

Bylo to hrůzostrašné. Krev NIKDY nevytékala z rozbitých MP3 přehrávačů! Šla jsem vyděšeně uklidit většinu toho nepořádku, než jsem se rozhodla sáhnout na MP3 přehrávač. Něco mě na tom vyděsilo. Byl zapnutý.

Proč? Proč zapnutý? Byl rozbitý na kousky, nemohl být zapnutý! Ale píseň, kterou přehrávač hrál, upoutala moji pozornost.

Píseň, která hrála na mém zkrvaveném rozbitém MP3 přehrávači byla ta píseň, která mě udeřila jako nůž. Moje srdce bilo rychleji, než kdy jindy.

Applause od Lady Gagy.

Měla jsem opravdu velký strach. Vyhodila jsem rozbitý MP3 přehrávač, uklidila jsem krev a šla jsem si zpátky lehnout.

Příští pár týdnů byly poněkud… divné. Neviděla jsem Emily, ani ostatní na škole populární dívky. Ani jejich rodiče neměli tušení, kde jsou.

Konečně přišly letní prázdniny. Byl pátek a všichni se vyřítili ven ze školy. Přišla jsem domů a jedna z mých kamarádek, Jenna, mi poslala textovku. Ale před tím, než jsem dostala šanci jí odepsat, obrazovka mého telefonu zbělala a objevil se na ní text. Místo normálních černých písmen byla tahle hranatá a ostrá. Také byla krvavě červeně napsaná a na obrazovce vypadala, jakoby z nich kapala krev.

❝Obvyklé místo. Sejdeme se tam dnes o půlnoci,❞ zněla zpráva.

Moje oči se rozšířily. Obvyklé místo? Místo, kde jsme se vždycky setkávali se Sadie? Začínala jsem propadat panice, v mé hlavě zněly poplašné zvony. Okamžitě jsem zhasnula svůj telefon a hodila jsem ho do jednoho z šuplíků u mého stolu.

Po několika hodinách, okolo 23:00, jsem byla vzůru a četla jsem svou oblíbenou knihu, Crookedstar’s Promise od Erin Hunterové, když najednou zazvonil můj budík. Já si ho nenastavovala. Pak, bez varování, se na displayi mého telefonu objevila zase ta krvavá písmena.

❝Pamatuj, na stejném místě za hodinu…❞

Byla jsem doslova vyděšená. Ale něco uvnitř mi říkalo, že tam mám jít. Za hodinu do parku.

Odložila jsem knihu a brzy jsem vyrazila.

Trvalo mi docela dobrou chvíli se tam dostat, obvykle jsem do parku běžela, ale tentokrát jsem šla pomalu a přišla jsem tam tak okolo 11:58, jen dvě minuty do půlnoci.

Když jsem došla do parku, to, co jsem uviděl, mě vyděsilo.

Na zemi tam ležela těla dívek. Hned jsem poznal, co byly zač.

Byly to Emily, Sarah, Grace, Katrina, Jordan, Amanda a Sammy. Všechny populární dívky z naší školy. Ale bylo na nich ještě něco. Něco, co mě hodně vyděsilo. Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomila, co to bylo.

Na zemi byla krev a několik vnitřních orgánů. Každá dívka měla na jedné ruce napsáno ❝Sadie❞ a na druhé ❝Serenade❞. Nápisy byly vytvořeny škrábanci od nože. Měli mimo jiné krvavé rány po celém těle.

Začala jsem plakat. Nebyla jsem si jistá, proč pláču. Prostě jsem plakala.

Najednou jsem za sebou uslyšela šepot. “No, no, no, podívejme, kdo se přišel ukázat!”

Ten hlas mi byl tak známý… tak povědomý…

Sadie…

Otočila jsem se a spatřila jsem průsvitnou dívku, jen několik palců od mých zad. Měla zelenošedé oči, modré vlasy zakončené černou barvou, na sobě černošedé tílko se dvěma škrábanci blízko kyčelního boku, těsné džíny s dřevěným, na zeleno nabarveným diamantem, chlupaté boty a špičaté elfí uši, ze kterých tekla krev, stejně jako ze dvou osminových spojených not na její tváři.

Křičela jsem. Křičela jsem, když jsem ji uviděla. Přepadla jsem na záda. Ona se na mě usmála, odhalila zakrvácené, ostré zuby. Promluvila. Její hlas zněl spíš jako Vocaloid.

❝Zničila jsi mě, Jessico. Zničila jsi můj život. Teď ti dám ochutnat, jak to bolí.❞

❝N-ne!❞ vykřikla jsem, hned co jsem se dostala zpátky na nohy a uskočila od ní. ❝Sadie, ne! Prosím, udělám cokoliv, ale prosím, nedělej mi to!❞

Bylo příliš pozdě. Než se Sadie zhluboka nadechla, věnovala mi nemocný úsměv.

Pak začala zpívat…

I stand here waiting for you to bang the gong

To crash the critic saying ❝is it right or is it wrong?❞

If only fame had an I.V., baby could I bear

Being away from you, I found the vein, put it in here

Jak Sadie zpívala, pocítila jsem na pažích zvláštní bolest. Podívala jsem se na ně, a k mé hrůze jsem na jedné uviděla naškrábané slovo ❝Sadie❞ a na druhé ❝Serenade❞. Naškrábané obyčejným vzduchem. Někdo tu proti mě používá neviditelný nůž.

Sadie pokračovala ve zpěvu.

I live for the applause, applause, applause

I live for the applause-plause

Live for the applause-plause

Live for the way that you cheer and scream for me

The applause, applause, applause

Najednou jsem pocítila v žaludku silnou pálivou bolest. Podívala jsem se dolů a musela jsem lapat po dechu – v mém břiše zela krvavá, mokvající díra. Zároveň mě docela prudce zabolela hlava. Chytila jsem se za ni, a když jsem odtáhla ruce, zjistila jsem, že jsou od krve.

Sotva jsem slyšela Sadii zpívat. Hlava mě nehorázně bolela a můj zrak a sluch pomalu přes tu bolest přestávaly fungovat.

Ale asi po 5 sekundách přišla ta největší bolest. Jakoby můj hrudník něco svázalo, začínalo se mi čím dál hůř dýchat. Jeden jediný obvyklý hluboký nádech musel teď zabrat několik krátkých vdechů, protože víc jsem prostě nedokázala.

Celé tělo mě naprosto příšerně bolelo.

Nedokázala jsem to déle vydržet. Nadechla jsem se, jak nejvíc to šlo, a zakřičela jsem.

❝Sadie! Prosím, přestaň! Nedělej mi to! Omlouvám se za všechno, co jsem ti udělala! PROSÍM, PŘESTAŇ!❞ Neviděla jsem, co se stalo potom, protože jsem zkolabovala. Zhroutila jsem se na zem. Nedostatek vzduchu a trýznivá bolest vzala za své.

Probudila jsem se okolo čtvrté hodiny ráno v nemocnici. Měla jsem obvázané břicho, paže a hlavu. Můj hrudník už nebyl tak těsný, mohla jsem v klidu dýchat.

Moji rodiče seděli na židlích vedle postele a byli rádi, že mě vidí naživu. Zeptala jsem se jich, co se stalo, a oni mi odpověděli, že jim z neznámého čísla přišla SMS: ❝Vaše dcera je v parku a potřebuje lékařskou pomoc! Hned!❞

Trošku mě šokovalo to pomyšlení, kdo tu zprávu poslal. Nikdo u toho, jak jsem se potkala se Sadií, nebyl. Pak jsem si to ale uvědomila.

Sadie…

Sestřička požádala rodiče, aby opustili můj pokoj, abych se mohla vyspat. Ale jakmile všichni odešli, pocítila jsem bolest v dlaních. Podívala jsem se na své ruce – byla do nich vyrytá slova, stejným způsobem, jako byla vyrytá ta do mých paží.

Na levé dlani stálo: ❝Uvidíme se, Jessico.❞

A konečně na mé pravé dlani bylo vyryto něco, co mě doslova udeřilo.

Potom, co jsem oba vzkazy přečetla, se rozplynuly.

Nikdy nezapomenu na to, co se mi stalo. A také nikdy nezapomenu na to jméno, které jsem měla vyryté na pravé dlani.

Sadie Serenade.

 

 

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen

Autor: Firecracker-cat

Originál: http://creepypasta.wikia.com/wiki/Sadie_Serenade

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

error: Alert: Content is protected !!