Forever With Us | Kapitola 24.

Fanfikce

NautileenWritten by:

Creative Commons: Všechna práva vyhrazena

Autor: Nautileen

 

Po tomto návrhu sebou začal Mike škubat víc, než doposud – být předhozen animatronikům, kteří touží, aby pocítil jejich bolest, pro něj byla snad ta nejhorší noční můra.

❝Nechte mě být!❞ zakřičel. Jeremy mu následně zakryl ústa dlaní a přitlačil ji na něj, aby zamezil jakýmkoliv zvukům, které by mohl vydat.

❝To bude takový dárek za Sammy❞ uchechtl se Jeremy škodolibě, ale hlas se mu přitom zlomil.

❝Všechno, udělejte se mnou COKOLIV, zavolejte na mě poldy… jen mě nenechávejte s nimi…❞ hysterčil.

❝A jaký k tomu máš důvod?❞ obořila se na něj May. ❝Přece jsi jim nemohl udělat nic tak hrozného, aby ses jich musel tolik bát!❞ Uchechtnutí na závěr dodávalo její sarkastické poznámce na síle.

❝May, ty tomu nerozumíš,❞ pokusil se zvednout a zahledět se jí přímo do tváře, ale pevné ruce Jeremyho Fitzgeralda mu v tom zabránily. Mike tak jen svraštil obočí nad bolestnou pravdou a místo na May mluvil do stropu kanceláře. ❝Pochopil bych, kdyby mě zabili, ale oni mě hodlají udržovat naživu, jak dlouho to půjde, a působit mi bolest větší, než bych si dokázal představit. Přece mě nenecháš… abych tohle musel snést… nebo jo?❞

May chvíli koukala do prázdna před sebe, ale nebyl to nijak soustředěný pohled – skutečně jen neměla kam jinam se dívat.

❝May… prosím…❞

❝MOJE SESTRA!❞ zakřičela na něj.

❝Zabils moji sestru a čekáš, že ti ušetřím život?! Kdybych neměla rozum, tak se zapojím k nim a sleduju, jak trpíš! A ještě si to užívám! Zabil jsi mou sestru, to nejdražší stvoření v mým světě, který kdy existovalo, a očekáváš, že se za to nad tebou smiluju?!❞ Vzteky ještě kopla do jeho těla.

❝Byla to nehoda…❞ zakroutil hlavou se slzami v očích.

❝A to, žes měl v ruce nůž, byla taky nehoda? Doprdele Miku, já vím, co jsi zač, a na tohle ti neskočím. Ty svý krokodýlí slzy si sežer, a pozdravuj ode mě roboty. Jeremy,❞ oslovila nočního hlídače mnohem klidněji, než s jakým tónem mluvila k Mikovi, ❝nemáš tady někde nějaký provaz?❞

A Jeremy jen přikývl, ukazujíc ke stropu. May proto přesunula židli doprostřed místnosti a postavila se na ni, díky čemuž strhla girlandu s vlaječkami, která byla přes kancelář natažená, a následně spolu s Jeremym svázala nohy a ruce cukajícímu se Mikovi Schmidtovi. Ten se je stále snažil přesvědčovat, aby to nedělali, ale jako kdyby veškerá tato slova jen procházela kolem uší těch dvou.

Když už byly uzly natolik silné, aby je Mike jen tak nerozmotal, přinesli jednu ze čtyř židlí v kanceláři, z nichž byly tři přineseny z jiných místností, před stůl, vlastně přímo před hlavní chodbu a mezi východy z ventilačních šachet, aby byla všem na očích. Tam následně Jeremy Mika přenesl, usadil jej a ještě zbytek šňůry využil k připoutání k židli.

Poté se Jeremy s May posadili za stůl a zkontrolovali kamery, čekajíc, co bude dál.

Netrvalo dlouho a jeden z robotů přišel o něco blíže. Bonnie stál během chvilky blízko vchodu do kanceláře a sledoval, co se změnilo. Ale aniž by se May a Jeremy snažili, zmizel, odešel pryč. Dvě osoby za stolem si vyměnili nechápavé pohledy, a v daný moment si oba všimli toho, že ten druhý brečí. Nad jejich hlavami visel temný mrak vypovídající o Sammyině smrti, ale ani jeden z nich si ji teď nechtěl připomínat. Navíc jim v tom zabraňovaly Mikovy steny a volání o pomoc.

❝Prosím vás naposledy, já…❞ V tu chvíli zapnula May baterku do chodby a málem sama vyjekla strachy. Věděla, že se ničeho bát ona sama nemusí, nebo by alespoň neměla, ale i tak – to, co spatřila, jí nahnalo husí kůže víc než dost.

❝Jeremy…? Byl bys tak hodný a podal masky?❞

Jeremy na nic jiného nemyslel, a May ještě pro jistotu zkontrolovala ventilační šachty.

V levé ventilační šachtě lezla Toy Chica, z pravé Chica. V chodbě stáli najednou Freddy, Foxy, Bonnie a Toy Freddy, ze stropu visel Mangle. A nikdo z nich se nezaměřoval na Jeremyho nebo May. Všem se v očích lesklo šílenství, když hleděli na Mika Schmidta, člověka, který je všechny pozabíjel a donutil jejich duše přežívat v tomto věčném zatracení, a všichni se nevýslovně těšili na svou pomstu.

První se do místnosti dostal Bonnie. Nevnímajíc Jeremyho a May stál nad Mikem a temně na něj shlížel dolů, natahujíc po něm svou robotickou, sedřenou ruku. Za ním se vynořil Freddy a Chica, dohromady zabírající obrovské množství místa v kanceláři, všichni byli vysocí skoro až po strop a hleděli na Mika Schmidta.

❝Ne… Ne… NE!❞ křičel Mike, i když se jej zatím nikdo ani nedotkl. ❝Pomoc! POMOC!❞

Avšak další roboti nepřestávali přicházet. Za chvíli u nich stál i Foxy a Toy Freddy, Mangle a Toy Chica. Na chodbě byl Balloon Boy s Toy Bonniem a oba dva vyčkávali na to, co se bude dít dál.

Když uchopil Bonnie opěradlo Mikovy židle, začal Mike skutečně panikařit. Mlel sebou a pokoušel se spadnout ze židle a odplazit se pryč, ale provazy byly příliš silné. Freddy se k němu sklonil a Bonnie drápy přetrhal provazy poutající jej k židli, a vzápětí jej Freddy uchopil a podařilo se mu jej vzít do náruče, a následně společně všichni odešli, tvořící zástup robotů směřujících pryč od kanceláře.

May a Jeremy si už mysleli, že mají vyhráno, když se náhle v levém rohu kanceláře zjevil Golden Freddy, sedící na zemi, jako kdyby zkolaboval.

Ale místo toho, aby po nich nějak vyskočil nebo cokoliv jiného, se od něj jen ozvalo ❝Děkuji❞ a následně zmizel tak rychle, jak se objevil.

Comments are closed.

error: Alert: Content is protected !!