Forever With Us | Kapitola 23.

Fanfikce

NautileenWritten by:

Creative Commons: Všechna práva vyhrazena

Autor: Nautileen

 

Sammy obepnula svou paži okolo Mikova krku a znemožnila mu škubnutím k sobě možnost May ublížit, přitom zakřičela na ostatní ❝Pozor!❞

Jeremy se otočil a z hrůzou v očích sledoval, jak Sammy zápolí s Mikem, a hned se jí pokusil nějak pomoct, stejně tak i May, které začalo srdce bít jako splašené. Avšak během chvíle Mike přemohl Sammyinu sílu a shodil ji ze sebe, otáčejíc se k ní s nožem v ruce. Jedním švihnutím se proti vzdorující dívce ohnal a ostrý nůž se zabořil do jejího hrdla, kterým s lehkostí projel a vyletěl z druhé strany. Sammy klesla k zemi a pod jejím tělem se začala tvořit obrovská a rychle se zvětšující krvavá louže.

❝SAMMY!❞ zakřičeli Jeremy i May najednou, oběma do očí vyhrkly slzy.

Jeremy se s čirým vztekem podíval na Mika a naběhl proti němu v plné rychlosti, kterou na tak malé ploše dovedl vyvinout, a  díky své prudkosti a váze jej téměř skolil na zem. Zároveň se mu podařilo jej odzbrojit a během chvíle jej obdarovával jedou ránou pěstí za druhou. Mike se pokoušel docela úspěšně bránit a mnoho ran se mu podařilo vykrýt, dokonce několikrát Jeremyho bolestivě udeřil. Ale Jeremy, napuštěný touhou po pomstě intenzivnější, než jakýkoliv animatronik ze zdejší pizzerie cítil, se nevzdával, a bolest už prakticky nebyl schopný vnímat. Úder za úderem jej akorát plnily vztekem, který se všechen pokoušel vypustit do Mika; dodat mu co nejvíce bolesti, co jen mohl dokázat. Před očima se mu stále dokola přehrávala scéna, kdy Sammyiným něžným krkem projel ohyzdný, ostrý nůž, díky čemuž se skácela na zem. Znova a znova. Stále dokola. Dívka, jejíž krása a něžnost a milost jej naprosto ohromovala, právě skončila svůj život rukou tohoto vraha.

Další úder. A další. Další. Mikovo tělo se zdálo, že postupně oslabuje; jeho obrana už nebyla tak dobrá a funkční, jako před chvílí. Jeremy do něj znovu naběhl a tentokrát jej shodil na zem, sebral nůž, který Mikovi vypadl z ruky, a přiložil mu ho na hrdlo.

❝Je ti tohle příjemný?!❞ zavrčel a tlačil nůž na jeho krk, ovšem ne tak, aby jej zabil – jen aby ho to bolelo. ❝Tak je?!❞

May mezitím v slzách dřepěla vedle své sestry a netušila, jak by jí mohla pomoct. Pokusila se prst strčit do rány a ucpat tak unikající krev, avšak v tom případě by mohlo dojít k odkrvení mozku. Navíc začala  Sammyina ústa zaplňovat krev, která se do nich dostávala právě otevřenou ránou na krku, a nejednou se začala dusit.

❝May…❞ pokusila se říct, ale hlasivky ji nadále neposlouchaly, tudíž mohla jen doufat, že May něco z jejích úst vyčte.

❝Sammy…❞ nechala May své slzy, aby volně stékaly po tváři.

❝Mám tě moc ráda… A Jeremyho taky…❞ naznačovala ústy a přitom jí z očí tekla jedna slza za druhou, stejně jako May.

❝Sammy, neopouštěj nás… prosím…❞ žadonila May. Sammy pouze zakroutila hlavou.

❝S tím už nic nejde udělat…❞ pokusila se jí říct.

❝Sammy…❞ prosila May.

Ale Sammy už jen zavřela oči a nechala se unášet někam do neznáma.

May se postavila na nohy a zatnula pěsti, sledujíc Mika, který se těžko dokáže Jeremymu bránit. Kopla do Mikova ležícího těla. A znovu.

❝TY PARCHANTE!❞ zakřičela ve veškerém svém žalu. ❝Miku Schmidte, nejen že jsi zabil děti, které se ti teď v podobě animatroniků, do kterých se usídlili, snaží pomstít, ale ty v tom pokračuješ i nadále a takhle?!❞

❝May, cože?❞ zeptal se Jeremy.

❝Mike zabil děti, které tu kdysi byly,❞ prozradila mu. ❝Jejich duše se spojily s animatroniky a proto roboti ožívají – snaží se dostat muže v uniformě nočního hlídače a pomstít se mu. Ti lidé, které jsme viděli… To nebyli žádní lidé, žádní roboti, to byly duše, nehmotné duše, kterým byl dán jistý vzhled, spojený se vzhledem robota a dítěte. A za to všechno může Mike Schmidt.❞ May si ještě jednou kopla.

❝May… kamery!❞ začal Jeremy panikařit a May s hrůzou v očích přešla ke stolku a zkontrolovala jakoukoliv činnost všude okolo. ❝Jeremy, masku!❞ stihla zakřičet právě včas, oba dva si ji úspěšně nasadili a položili je i dvěma ležícím na hlavy, a následně se do kanceláře dostal Bonnie. Oba z hrůzou sledovali obrovského, modrofialového králičího robota bez obličeje, jak se rozhlíží okolo a něco, někoho hledá. Brzy nato opustil místnost, ale byl tam dostatečně dlouho na to, aby Jeremy i May cítili svá srdce až v krku.

Následovaly problémy s Foxym, který obsadil chodbu. May se pokoušela jej odlákat světlem, ale dlouho se to nedařilo.

❝May… Co uděláme s Mikem?❞ zeptal se Jeremy tiše, když se zrovna vyhnuli dalšímu ohrožení z ventilační šachty v podobě Toy Bonnieho.

❝Máš na něj vztek natolik, že bys jej dokázal zabít, není to tak?❞ zeptal se.

❝Já…❞

❝Nebudeme ho zabíjet. Prosím… Nejraději bych to udělala taky, ale není to dobrý nápad.

❝A co tě v tom případě napadá?❞ zeptal se Jeremy pochybovačně.

❝Necháme ho robotům,❞ navrhla May a v Jeremyho očích se objevila jiskřička spokojení z pomsty.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

error: Alert: Content is protected !!