Forever With Us | Kapitola 18.

Fanfikce

NautileenWritten by:

Creative Commons: Všechna práva vyhrazena

Autor: Nautileen

 

❝Proč si to všechno zapisuješ?❞ nevydržel Jeremy svou zvědavost a prostě se musel Sammy zeptat, proč skoro všechno, co jí řekne, končí zapsané v jejím zápisníčku, a kvůli čemuž ho musela několikrát přerušit se slovy ❝Počkej chvilku❞, aby mohla dopsat větu.

❝Jsem novinářka,❞ odpověděla jednoduše. ❝Už to mám prostě ve zvyku. Sice z tohohle článek neudělám, ale chci to mít sepsané, ať potom vím, na čem tu jsem. Ať to mám na paměti.❞

❝Dobře, dobře,❞ pochopil Jeremy. ❝Dělej, jak myslíš. Odkud ty vlastně jsi?❞

❝Montana,❞ odpověděla během zapisování. ❝Konkrétně Grangeville.❞

❝A tos sem dojela jen kvůli tomu, že ti zavolala ségra, jo?❞ zajímal se.

❝Asi tak,❞ přikývla. ❝…původními roboty jsou Chica, Freddy, Foxy a Bonnie, kteří aktuálně nefungují, nejsou mezi lidmi a slouží jen na náhradní díly. Co tu máš dál?❞

❝Hlavními atrakcemi tady jsou aktuálně Toy Bonnie, Toy Chica a Toy Freddy, kteří stojí na Show Stage a baví děti. Pak je tu Mangle, takový update na Foxyho. Potom Balloon Boy, Marionette… Všichni jsou během noci naprosto šílení. Není možný je ustát.❞

❝Ale teď se tu bavíme o denním provozu,❞ připomněla mu Sammy.

❝No dobře. Takže… roboti roznáší pizzu dětem a dělají tu pro ně i koncerty, aby je zabavili. Kromě toho…❞

***

❝Takže kdo byl Mike Schmidt?❞ zeptala se po chvíli Sammy.

❝Jak ses k tomuhle jménu vůbec dohrabala?❞ zamračil se Jeremy. ❝Nic jsem ti o něm neřekl.❞

❝A chceš říct, že z toho telefonátu s May jsem neslyšela vůbec nic, jo?❞ nadzvedla jedno obočí a usmála se.

❝Áha. Chápu, promiň. Každopádně tohle už se vztahuje k té temnější historii pizzerie, a na to by bylo nejlepší, kdybychom se zase někam posadili. Nemyslíš?❞

❝Dobrá,❞ přikývla Sammy. ❝Jsem pro.❞

Během toho, co se usazovali na židle naproti sobě, se Jeremy pustil do vyprávění.

❝To, že v této pizzerii údajně ❝straší❞, už víš. Jsou tu roboti, které už jsi viděla, a právě oni se během noci dávají do volného pohybu s jediným cílem – dostat nočního hlídače. Tedy mě.

Kromě Toy Freddyho, Toy Bonnieho, Toy Chicy a Mangle jsou tu ještě Balloon Boy a Marionette, kteří běžně fungují přes den. Pak tu máme staré roboty – Freddyho, Chicu, Bonnieho a Foxyho. Nefungují a jsou pouze v místnosti s náhradními díly. Určitě bys ráda věděla, co tam dělají, že? Pravdou je… že tohle není první pizzerie Freddy Fazbear’s. Kdysi existovala ještě jedna. Existovala tam jenom tahle čtveřice robotů a nočním hlídačem, který přežil, byl právě Mike Schmidt. A toho chci já pozvat sem a trochu se jej optat na různé detaily, snad chápeš. Chci, aby tu byl s námi.❞

❝Určitě ti přinese spoustu svých zkušeností, ale myslíš, že se mu do toho bude chtít? Chci říct, po tom všem? Po tom, co riskoval v tehdejší pizzerii život, i když tam byli roboti pouze čtyři?❞ ptala se Sammy, zatímco si zapisovala další informace, které se doslechla.

❝Tím si právě nejsem jistý, ale zkusit to musím,❞ odpověděl.

❝Co si od toho slibuješ?❞ kladla otázky.

❝Myslím, že ti May vyprávěla, co se v pizzerii děje, když tam nikdo není – kdo se tam objevuje. Že?❞ řekl Jeremy.

❝Lidský podoby?❞

❝Jo, přesně tohle. Potřebuju vědět, jestli o něčem takovým neví.❞

Sammy dopsala stránku, otočila na další, vypsala několik vět a následně s plným soustředěním pohlédla na Jeremyho.

❝Mohli bychom se jej pokusit rovnou kontaktovat. Ale pakliže neví o ničem a my to na něj vychrlíme, bude nás považovat za blázny a nepřijede vůbec. Takže bychom si měli předpřipravit, co vůbec plánujeme říct,❞ spustila Sammy.

❝Pravděpodobně vidím novinářku ve svém živlu,❞ poznamenal Jeremy bez dechu.

❝To si piš,❞ mrkla na něj a začala na novou stránku sepisovat, jak by s ním měli mluvit. Během psaní se rozhodla i diktovat nahlas, co píše. ❝Takže ze začátku poprosit o spolupráci. Měli bychom jej přimět si myslet, že je tu nějaké tajemství a je to sakra důležité, abychom jej přiměli se o to zajímat a přijet. Musíme vzbudit jeho zvědavost. A pravda je, že se tu v pizzerii děje ještě něco, o čem nikdo neví, ale přestože to není nebezpečné, odpovědi a pravda ohledně toho mohou obsahovat mimořádně přínosné informace.❞

❝To radši nechám všechno na tobě; do toho ti přece nemůžu kecat. Říkáš toho víc, než jsem já schopnej vymyslet,❞ špitl Jeremy.

❝Ale zase si tu neshazuj sebevědomí. Já se v tomhle prostředí pohybuju denně a vím, co je potřeba a co působí na lidi. Chápeme?❞ Mluvila sice rychle, ale zato mimořádně srozumitelně. Bylo očividné, že toho při své práci opravdu využívá. ❝Takže… máš na něj číslo?❞

Jeremy vytáhl z kapsy mobil a v kontaktech hned vyhledal Mika Schmidta. ❝Povedlo se mi ho sehnat přes ředitele pizzerie,❞ pochlubil se.

❝Skvělá práce. Chceš mluvit ty? Myslím, že by bylo lepší, kdybys mluvil ty.❞

❝Dobře… co mám říkat?❞ zeptal se Jeremy.

Sammy mu podala sešit se zápisky, které byly často přeškrtané, ale dost z toho dokázal vyčíst. ❝Řiď se podle toho.❞

Po chvilce oba dva v tichosti poslouchali pravidelné pípání, jak mobil vyzváněl. Napětí okolo nich přímo houstlo. I v Jeremyho, i v Sammyné hlavě, se začaly vynořovat pochybnosti a otázky; váhání, zda to Mike vůbec zvedne, zda je toto číslo funkční. Telefon už vyzváněl dlouho a odezva byla žádná. Jeremy a Sammy se na sebe jen zmateně podívali. Už se zdálo, že to vzdají, že zkusí zavolat jindy, Jeremy už se připravoval, že odlepí telefon od ucha.

❝Haló?❞ ozvalo se však náhle.

 

Comments are closed.

error: Alert: Content is protected !!